Gilera očima majitelů

Sportovní svezení a skútr, to jde opravdu k sobě, zvlášť když je výrobcem italská Gilera. Už jedenáct let tu s námi je tenhle povedený skútr. K původní dvoudobé padesátce se časem připojily i další objemy v podobném kabátě.

Gilera je italská značka a italský motocykl bez sportovních vlastností je tak trošku protimluv. Znovu se to ukázalo i v roce 1997, kdy se světu představil nový model skútru pod názvem Runner 50. Nešlo jen o popojíždění po městě, ale o dynamickou jízdu s nadprůměrnou ovladatelností, sportovní vlastnosti převládaly motorem počínaje až po design. Všechno spolu přece souvisí.

Nadčasový vzhled byl sice před pár lety trochu modernizován, ale stále je v něm poznat původní a nestárnoucí Runner. Přibývaly pouze objemy motorů, vždyť silnější motor mohl jen zdůraznit proklamované sportovní prvky tohoto běžce na krátkou i vytrvaleckou trať. Motory se sice měnily, ale tvář skútru zůstávala téměř stejná, teprve při podrobnějším pohledu jste mohli najít změny. Dominantním prvkem bylo jistě přední široké světlo s dvojitým světlometem.

Rám je pak pro zvětšení tuhosti doplněn o centrální trubku, která je dalším z hlavních poznávacích znaků tohoto lehkého, ale přesto pohodlného skútru. Znamená to vyšší středový panel mezi řídítky a sedlem, a tedy menší komfort při nasedání. To se ale lehce překoná, zvlášť když to pomůže tuhosti rámu a lepším motocyklovým vlastnostem. K tomu přispívá také umístění nádrže ve stejných místech u středové trubky v ose stroje. Těžiště je tedy níže a nádrž víc vepředu, což se pozitivně odrazilo na ovladatelnosti stroje. Kola pak zůstala klasická skútrová dvanáctipalcová, vyrobená z lehké hliníkové slitiny. U modelů s větším objemem motoru pak vzadu najdete dokonce třináctipalcové kolo.

Brzdy jsou dalším kladem, vpředu byla od počátku kotoučová o průměru 220 mm, vzadu se úplně zkraje výroby objevila nejprve bubnová brzda, ale velice rychle ji výrobce nahradil brzdou kotoučovou. Ještě než se dostaneme k motoru, nebo spíš motorům, doplňme si ostatní použité prvky. Stroj byl už od padesátky vybaven přední vidlicí upside-down, nejmenší objem potom používal letmé uložení zadního kola. Blikače jsou integrovány do přední části kapoty, další menší je doplňují na krytu řídítek.

Prostor pod sedlem je dostatečný pro uložení přilby a rozpoznávacím znakem je i velké sdružené zadní světlo a výklopné stupačky pro spolujezdce. Na velice slušné úrovni byl už od počátku přístrojový panel s analogovým rychloměrem, ukazatelem stavu paliva a oleje, teploměrem chladicí kapaliny a řadou kontrolek včetně dobíjení. Tím teploměrem jsme se konečně vrátili k motoru.

Už padesátka je totiž kapalinou chlazená, stejně jako větší „běžci“. Šlo o dvoutakt a zrovna tak dvoudobý, velice živý byl i agregát o objemu 180 cm3. Ten v průběhu let nahradila čtyřdobá koncernová čtyřventilová dvoustovka s výkonem 20 koní, původně představená jako pohonná jednotka skútru Piaggio Beverly 200. Přemíru sportovních vlastností stoosmdesátky do jisté míry nahradilo větší pohodlí a třeba i měkčí pérování.

Mezi oběma krajními modely najdete ještě dříve dvoudobou, později i čtyřdobou patnáctikoňovou stopětadvacítku. Protože i malá padesátka se svým výkonem blíží k pěti koním, dá se říci, že všechny verze jsou na svůj objem nadprůměrně výkonné. Základní rozměry padesátky i dvoustovky jsou stejné. Dvoustovku poznáte například podle malého plexištítku v základní výbavě, vyššího sedla nebo také podle dvouramenné zadní kyvné vidlice se dvěma tlumiči, které mají nastavitelné předpětí pružiny. Také brzdy většího z modelů jsou robustnější a připravené brzdit z vyšších rychlostí. Udávaná je maximálka 120 km/h, ale jistě to pojede ještě o něco rychleji.

Jak to vidí majitelé
Většina majitelů stála už na začátku před specifickým problémem českého motocyklisty, zda si pro každodenní letní dojíždění pořídit raději levný skútr čínské provenience nebo sáhnout po sice dražším, ale jasně kvalitnějším dopravním prostředku buď z Japonska, nebo z nějaké skútrům zaslíbené evropské země. Pro Italku pak většinou rozhodovaly právě sportovní vlastnosti, kapalinové chlazení, o několik řádů vyšší spolehlivost a také ten už představený nadčasový moderní design.

„Dnes už to vím, a mohu to doporučit každému. Raději ojetý Runner než nového Číňana. Ono to s cenou na začátku vypadá sice hodně lákavě, je to mezi novými modely rozdíl téměř sta procent, ale pokud se ve skútru nechcete pořád hrabat a jen jezdit a jezdit, k čemuž je tohle přibližovadlo hlavně určené, není co řešit. Už se příště nenechám ovlivnit cenou, stojí za to si připlatit. Koupil jsem si novou padesátku Runner, slouží mi pět let a nikdy mě nenechala ve štychu. To je ovšem zkušenost, kterou si musí každý projít sám… "

Je sice pravda, že i u čínských výrobků se postupně v průběhu let zdvihá kvalita, ale dobrá značka je dobrá značka. A koncern Piaggio tuhle hodně důležitou vlastnost zaručuje.

"Už od začátku jsem věděl, že chci sportovní skútr, a dokonce jsem byl rozhodnutý pro italskou Gileru. Jen jsem váhal mezi Runnerem a modelem Gilera DNA 50. Jenže nakonec padla volba na Runnera, oba měly sice kapalinou chlazený dvoudobý motor, ale Runner byl při podobných sportovních vlastnostech přece jen do města univerzálnějším dopravním prostředkem. DNA sice vypadá téměř jako motocykl, pohodlí a větší zavazadlový prostor nakonec u mě zvítězily. Dnes po pěti letech jsem už z téhle motocyklové puberty vyrostl, mám dokonce doma i dospělou motorku, ale skútr pořád najde v rodině své uplatnění.“

Na malém skútru se jezdí od křižovatky ke křižovatce, systémem plný plyn, brzda. Takže na jedné straně si majitelé pochvalují solidní výkon, a to u všech objemových verzí, na straně druhé i brzdy:

„Rozjet se na zelenou rychleji než auta za mnou, a pak je ještě potřeba spolehnout se v městském provozu na brzdy. U Runnera jsou velice slušně dimenzované, dvoupístková přední brzda Brembo s větším kotoučem zastaví téměř okamžitě…“
Jako první musela jít z výroby dvoudobá stoosmdesátka, mezi majiteli se objevila také jedna: „To je opravdu škoda, že už se Runner 180 nevyrábí. Hned bych si koupil nový s tímto motorem. Šlo o výjimečně živý a přitom stále lehký motocykl. Mám teď novou dvoustovku a musel jsem si na rozdílné vlastnosti chvíli zvykat. Motor je sice modernější, krásně brumlá, ale sportovní vlastnosti se trochu omezily. Najednou je všechno takové měkčí. Ale i tak se za to dá pořádně vzít. Na výpadovce na kraji Prahy mi nikdo nestačí, a to je pro mou bezpečnost důležité.“

Petr Mansfeld, 37 let, Mladá Boleslav
Skútr Gilera Runner 50 SP jsem zakoupil letos. V předešlých letech jsem jezdil na skútru Kentoya XOR50 a nebyl jsem spokojen jak s jeho spolehlivostí, tak se servisem. Po této zkušenosti jsem pečlivě vybíral a moje volba byla po seznámení s majitelem Ducati motor Liberec a prověření jeho servisního zázemí jednoznačná. Vzhledem k tomu, že Gileru používám jen pro jízdu ve městě a okolí, padla volba na malý objem, avšak prioritou byl vodou chlazený motor. Na skútru mám ujeto cca 3000 km a do této doby se nevyskytla ani jediná závada. Jeho nespornou výhodou jsou velká kola. Kotoučové brzdy na obou kolech jsou vynikající. Pružnost skútru a spotřeba jsou příkladné, designu nemám co vytknout.

Ladislav Kohout, 56 let, Liberec
V mládí jsem jezdíval na vypůjčených Jawách a Čezetách. V roce 2004 jsem se rozhodl, že si pro jízdy po městě pořídím vlastní skútr o objemu do 50 cm3. Při výběru jsem padl na Runnera SP50, do kterého jsem se hned zamiloval. Runner se stal mým favoritem i přes vyšší pořizovací cenu, ovšem kompenzovanou svěžím designem, ve své třídě nejlepším vodou chlazeným dvoudobým motorem a nadstandardní výbavou. S odstupem času vidím, že jsem udělal dobře, protože dvoudobá padesátka není žádná brzda provozu a po namontování výfuku Yasuni, který jsem dostal k Vánocům pod stromeček, není problém uhánět ve dvou po rovině přes 80 km/h. V současné době mám najeto kolem 3500 km vesměs v městském provozu bez jediné závady.

Hynek Přidal, 23 let, Brno
Krátce po koupi se mi podařilo Runnera 125 dost nepěkně nabourat, asi rok jsem ho dával dohromady. Pak jsem chvíli jezdil, ale výkon přestal stačit, a tak jsem Runnera trochu popohnal. V cca 30 tisíci km odešla ložiska na klice (slabina) a půlili jsme motor. Odešla taky přední vidlice. Rozhodl jsem se tedy Runnera našlápnout, začalo to laďákem, potom jsem dokoupil sportovní variátor a především nikasil válec Malossi 172cc a karburátor 28mm Del’Orto. Na vyblbnutí to byla super hračka, ale jak už to s příliš naladěnými skútry bývá, hodině jízdy předcházela hodina v dílně. Minulý rok jsem ho prodal a nový majitel ho zrušil během měsíce, takže byl naladěný asi dobře. Letos jsme koupili dalšího, skútr jako celek můžu určitě doporučit.

zdroj: automotorevue.cz (2008)